Stejně jako jsou rozmanité způsoby a styly lezení, tak najdeme i nepřeberné způsoby a možnosti jištění při lezení. Pokud začneme v historii tak první bylo lezení takzvaně „free“, tedy bez jištění. Takové lezení je i v dnešní době běžnější, než by se mohlo zdát. Samozřejmě lezců, kteří slézají dlouhé cesty bez jištění na klasických skalách je celkem málo, protože se jedná opravdu o extrémní riziko. Nejde jen o chyby, které může udělat sám lezec, ale každý chyt se může znenadání utrhnout. Mnohem oblíbenější a také bezpečnější lezení bez jištění je takzvaný deep water climbing. Jedná se o lezení na útesech nad vodou (většinou nad mořem), kde je jistota dostatečné hloubky vody hned pod skálou a tak tedy pád z libovolné výšky neznamená nic horšího, než neplánovanou koupel.
Pokud jde o lezení s jištěním tak i zde najdeme několik druhů. Jakýmsi mezistupněm je lezení na pískovci, kde se využívá naprosté minimum jistících bodů. Na skále bývají napevno kruhy jen uprostřed cesty a na konci. K dalšímu jištění se používají jen smyčky a nikdy ne kovové pomůcky.
Samotné jištění se dá v zásadě rozdělit na 2 způsoby. Prvním je postupné jištění, které využívají prvolezci. Ti táhnou lano za sebou a v případě chyby to znamená pád až k poslednímu jistícímu bodu. Druhým způsobem je jištění horní (takzvaně „na rybu“). Kdy jistící lezec není pod skálou, ale nahoře, nebo stojí pod skálou, ale lano je již protažené slaňovacím kruhem na konci cesty. V takovém případě druholezec v podstatě nepadá, případně jen o průvěs lana. Toto jištění je mnohem bezpečnější a psychicky mnohem méně náročné. Často se využívá ve sportovním lezení, protože umožňuje lezcům jít až na úplné hranice svých možností, protože pád v podstatě neznamená žádné riziko zranění.
Pomůcek, které se k jištění používají je opravdu nepřeberné množství. V první řadě jde o sedací úvazek (případně doplněný prsním úvazkem). To je vynález asi posledních 50 let. Dříve se lezci uvazovali lanem kolem těla v podpaží. Sedací úvazek však umožňuje mnohem větší pohodlí. Dále je nutné dynamické lano. Lezecká lana částečně pruží a tak v případě delšího pádu nezastaví pohyb lezce okamžitě a tím se eliminují další zranění. Lano je asi nejcitlivější částí výbavy a je třeba jej pravidelně měnit.
K přichycení lana k jistícím bodům na skále se používají karabiny. Ty jsou buď s bezpečnostním zámkem pro jistější zachycení, nebo takzvané expresní karabiny. To jsou vlastně dvě karabiny spojené smyčkou, kdy jedna se upíná ke skobě ve skále a druhá se upíná lano. Ty slouží k postupnému jištění.
Výbava pak může být doplněna o smyčky, nebo vklíněnce, kterými se dají doplňovat pevné jistící body na skále. Umístí se jednorázově a druholezec je ze skály opět odstraní. Poslední a neodmyslitelnou částí výbavy je pytlík s magnéziem, které zabraňuje klouzání prstů po skále. Zde ale pozor, magnezium se též nesmí používat na pískovci.
